obrazem

Fotogalerie

Příslušnice CIMIC týmu, dává rozhovor vojenské televizi. Reportáž o poskytování školních potřeb bude pravděpodobně vysílána místní televizní společností, jako ukázka činnosti koaličních vojsk na území Iráku. Příslušnice CIMIC týmu, por. Kovářová, vysvětluje dětem, co že to právě dostali za dárky. Dne 5.11.2003 se podařilo dopravit do školy v Um Aimen školní potřeby pro stovky dětí. Taková událost se neobejde bez propagace médii. Pracovníci CIMIC obdrželi z České republiky naráz devět kontejnerů plných lékařským vybavením včetně hygienických pomůcek pro operace. Po vybrání několika nemocnic byla pomoc rozvezena a s využitím místních pracovních sil předána V roce 2003 byla bezpečnostní situace v Iráku taková, že bylo možné jezdit i nepancéřovaným vozem. Tento dodnes slouží našemu útvaru, v současnosti na území České republiky Na přání obyvatel se nechávají pracovníci skupiny CIMIC fotit. Většinou se žádostí o společné foto projevují vzájemné sympatie. Vzhledem k různým náboženstvím je možné, že by civilista odmítal společnou fotku. V takovém případě se přemlouvat ani naléhat nemůže. por. Kovářová předává dopis řediteli školy. S překladem a významem dopisu pomáhá tlumočník. Pomoc obyvatelům neobnáší pouze materiální pomoc. Jde předemším o předávání zkušeností a schopností. NA snímku je zachycen kpt. Ševčík, kterak prokazuje ochotu a přátelství provozovatelům školy. Specialista CIMIC je po několika měsících přijat do kolektivu a vede zcela nevázanou diskusi. Toto je jedna z cest, jak utvářet fungující vztahy nutné ke spolupráci. V případě, že se obě strany poznají, je možné se chovat bezprostředně a ukázat i například únavu. Kdekoli a kdykoli se objeví někdo s fotoaparátem, je středem pozornosti a všichni chtějí být vyfoceni. I když svoji fotku zpravidla neuvidí. Pro mnohé fotografy je to ale zlatý důl pro působivé kompozice. (viz níže) Specialista CIMIC, mjr. Krumnikl, se věnuje běžné diskuzi s obyvateli. Nejužívanější způsob zjišťování potřeb, nálad a smýšlení obyvatelstva. Dne 26.11.2003 Proběhlo jednání ve vesnici Al Jazirah. I tam se po chvíli čekání seběhnul dav zvědavců. Pracovníci CIMIC jsou lehce odlišitelní od ostatních vojáků pomocí nášivky. V kruhu je kříž NATO s globem v pozadí, nad tím je v zaobleném rámu nápis CIMIC. V barevném provedení jsou obě části lemovány českou trikolorou. Jelikož má pracovník CIMIC vzbuzovat důvěru a ne obavy, nemůže při některých jednáních držet v rukách zbraň. V tom případě je o jeho bezpečnost postaráno jinak. Obyčejní lidé vědí, že vojáci zde nejsou kvůli zabíjení, ale kvůli pomoci. I když je zde jazyková bariéra, zkoušejí komunikovat a zpřátelit se. Takto vypadají místní protesty. Veliký dav prostestujících věřících. Demostrace před branami základny Vojenské nemocnice. Český kontingent byl nařčen z hanobení koránu. Hromadná fotografie pro základní školu ze Štítů. Ta poslala zbírku plyšových hraček a školních potřeb. Snímek je důkazem zadosti z tohoto skutku. Jeden chlapec již nese svého plyšového přítele a školní potřeby, zatímco ostatní spolužáci musí hezky za sebou ještě chvíli počkat. Jak chlapci, tak i dívky. Oddělené od nich čekají spořádaně na svůj balíček pomůcek a malou plyšovou hračku. Snad každý, kdo byl jednou dítětem, pochopí, jaké napětí se skýtá v těhto dětských očích. Ve válkou zpustošené zemi není mnoho věcí, se kterými by si děti mohly bezpečně hrát. Proto i takový drobný akt lásky působí téměř jako zázrak. Zrovna tak, jak se radují tito dva chlapci, tak se radovaly všechny děti v této škole. Nejen že si mají s čím hrát, ale zároveň mají i do čeho psát, kreslit, počítat. Specialistka CIMIC předává část humanitární pomoci jedné ze studentek. Mise znamená delší odloučení od rodin a přátel. Jedním z mála způsobů, jak tuto vzdálenost překonat, je pomocí telefonní linky. Takovéto kóje se budují na všech základnách, aby se umožnilo spojení se svými blízkými. I když není místo luxusní, to nejdůležitější - možnost komukoli zavolat - splňuje. Složení týmu CIMIC nasazeného do oblasti v roce 2004. Záběr na děti z chudinské čtvrti na okraji Basry. Slunce zapadající nad pouští v Iráku. Zbarvení způsobuje vysoká koncentrace prachu a písku v ovzduší. Učitelka se svými studenty. Velice nadaná na výtvarné umění, jeden ze svých obrazů věnovala našemu středisku. Snímek jako do magazínu o cestování. V Iráku běžná situace. Otec veze na kole dítě, jež sedí v košíku. I ten osel ví, že s humorem jde všechno snáz. Vůz LandRover českého týmu CIMIC přejíždí improvizovaný most postavený vedle mostu poničeného válkou. I v současnosti tento vůz využívá CIMIC ke své činnosti. Tentokrát na našem území. Děti veselící se před objektivem fotoaparátu. Válka je v Iráku všudypřítomná. Podobných záběrů lze nalézt v kraji mnoho. Ještě dlouho potrvá, než se zapomene na černou historii této země. Běžný záběr z ulice Basry. Město leží na vodě a nemá kanalizaci. Typický dopravní prostředek pro chudé. Nejchudší jezdí na kolech. Pes zde není chápán jako domácí zvíře. Poničený památník na okraji Basry. Velikým problémem při vysypávání odpadků byli nenechaví obyvatelé. Nezřídka lezli na korbu ještě před složením. Pracovník CIMIC odpočívá po perném dni na slunci. Nejpoužívanější dopravní prostředek. Osel s povozem. Skupina CIMIC tak, jak byla v roce 2003 nasazena. Bezpečnostní podmínky byly na místní poměry velice příznivé. Použití lehkých vozů Land Rover s plátěnou střechou bylo v tropických teplotách pohodlné. Společenská místnost na campu Doha. Snímek zachycuje sledování fotbalového utkání Česká republika - Slovensko Příslušníci týmu CIMIC si nemohli nechat ujít společenskou fotografii s tehdejším ministrem obrany, Jaroslavem Tvrdíkem. Společná fotografie se zástupcem českého ministerstva zahraničí na ambasádě v Basře. Výzdoba místní podoby "supermarketu". Improvizovaná jídelna v prostorách ubytování. Podmínky skromné, ale i přesto důstojné. Členové týmu CIMIC třídí zdravotnický materiál určený jako humanitární pomoc. Distribuce humanitární pomoci. Společná závěrečná fotografie před Iráckým pomníkem.